Opuštěné lomy v Bílých Karpatech
Rozvoj stavebnictví na počátku 20. století vyžadoval zvýšenou potřebu stavebního kameniva. S otvíráním kamenolomů se začalo právě v této době, rozmach těžby nastal zejména v důsledku stavby silnice do Trenčína za 2. světové války. Po ní těžba upadala a v průběhu 60. let byla v podstatě ukončena. Odlehlejší lomy byly ponechány přirozenému vývoji, mnohé byly zatopené vodou a vznikly tu zajímavé biotopy s výskytem vzácných rostlin a živočichů. Dostupnější lomy potkal osud legálních i nelegálních skládek, dnes již rekultivovaných. Lomy se staly nalezišti hornin a minerálů, jako jsou např. amfibol, porcelanit, olivín, limonit, některé nálezy byly dokonce první u nás. Bývají také oblíbeným cílem výletníků a táborníků, které láká romantické prostředí skal. Některé byly vyhlášeny přírodními památkami.
Lomy na andezit
Andezity se v České republice kromě Bílých Karpat vyskytují již jen v Tepelské vrchovině a Českém středohoří. Lom v Bánově vznikl na andezitové kupě, která bývala dominantou okolní mírně zvlněné krajiny. Jako výrazná vyvýšenina je zakreslena na mapě druhého vojenského mapování. I dnes můžeme ze silnice na Trenčín vidět nad kostelem její výraznou základnu, ovšem již bez vrcholové části, která byla odtěžena spolu s hradem, který na ní stával. Těžilo se od roku 1932 do konce 2.sv.války. Po ukončení těžby lom sloužil jako skládka odpadu, následně byl zavezen, rekultivován a dnes nad povrch vystupuje jen asi 2 m vysoká skalní stěna. Část stěny lomu v původní výši asi 10 m spadá do sousedního pozemku. Andezit se tu vyskytuje ve formě brekcie tvořené až několika desítek cm velkými úlomky andezitu a okolních hornin. Na vrcholu jsou umístěny 3 velké kříže na paměť utrpení zdejšího kraje za nájezdů z Uher v 17. a 18. století.
V lokalitě Skalky jsou 3 lomy. Největší lom hned vedle hlavní silnice byl zavezen, jeho travnatá plocha slouží jako kynologické cvičiště. Nad povrch vystupují jen malé zarůstající zbytky původních stěn. Druhý lom je asi 1 km nad hřbitovem v Bystřici pod Lopeníkem. Byl založen na úpatí andezitové vyvýšeniny, jejíž vrcholová část byla odtěžena. Dnes její strmé svahy vystupují asi 10 m nad plochý hřbet. Na místě bývalého vrcholu je přibližně kruhový kráter. Lom je zarostlý lesem, stěny sesuté, andezit vystupuje ve formě menší skalní stěny, na níž můžeme vidět ložní žíly vzniklé průnikem andezitu do vrstev flyše. Nad ní jsou na okraji kráteru postavena boží muka. Místo bylo vyhlášenou přírodní památkou. Mezi těmito dvěma lomy v ostrůvku lesa leží třetí, nejmenší, dnes je to jen prohlubeň zarostlá stromy.
Lom U kyselky v Nezdenicích je hned vedle pramene minerálky. Do lomu vede úzká rokle, část dna je zatopená vodou, jezírko hluboké až 4 m je obklopené vysokými skalními stěnami. Na jedné z nich můžeme vidět sloupcovitou odlučnost andezitu. Lom i jeho okolí je zarostlé již vzrostlým lesem. Těžilo se zde v letech 1912 - 1965, těžba byla ukončena po zatopení spodní vodou. Asi 500 m vedle je lom V háji, Zde se těžilo v letech 1951 - 1971 a kámen se zpracovával v drtičce, jejíž základy můžeme vidět při jeho ústí. Ze dna lomu se zvedá suťový svah andezitových balvanů a nad ním je asi dvacetimetrová ukloněná skalní stěna. U vstupu je ještě malý lom se sesutými stěnami zatopený vodou.
Nedaleko obce Komňa ve svahu těsně pod a na vrcholu hřebene je lom Modrá Voda. Jedná se vlastně o soustavu několika lomů, několikaúrovňových teras a příjezdových ramp na poměrně velké ploše. Hlavní lom v nejnižší úrovni připomíná rokli s menším jezírkem na začátku, za ním pokračuje suťovisko a hustý porost, který brání v průchodu. Do lomu se můžeme podívat z jeho okrajů, po nichže vede pěšina. Na několika místech jsou zachovány stěny tvořené andezitem nebo flyšovými usazeninami. Celý areál je, podobně jako okolí, porostlé vysokým lesem. K lomu vede turistická značka z Komně a těsně nad ním se napojuje na značku do Bojkovic. Těžilo se zde ve 20. letech 20. století, kámen se zpracovával v drtičce v Záhorovicích.
Výskyt andezitu je také na severní straně vodní nádrže Ordějov u Suché Lozi. Dva nevýrazné vrcholky mylně považované kdysi za zbytek sopky, jsou obsazené prehistorickým hradištěm s dodnes zachovanými až 8 metrů vysokými valy. Tři lomy jsou západně od hradiště. První je ukrytý v lese a zůstaly z něj jen sesuté stěny. Druhý je zatopen vodou, jezírko je hned vedle parkoviště. Třetí největší je těsně u břehu. Jeho spodní část je pod hladinou přehrady, z níž vystupují zbytky betonových staveb. Hned vedle je jezírko obklopené asi 6-8 metrů vysokými stěnami lomu, na nichž můžeme spatřit zbytky andezitu. Celé okolí vodní nádrže je zarostlé neprostupným porostem, v němž jsou jenom úzké stezky prošlapané rybáři. Najít cestu k lomům je poměrně obtížné. Těžba zde probíhala do 50 .let 20. století.
Lom kruhového tvaru o poloměru asi 30 m je v jv.svahu kóty 555 u Bystřice pod Lopeníkem. (Na vrcholu kopce je dosud aktivní lom Bučník). Až 10 m vysoké stěny vytváří efektní skalní amfiteátr. Dno je porostlé bujnou a obtížně prostupnou vegetací. Po hraně lomu vede stezka, z níž si můžeme stěny lomu prohlédnout. Asi 20 m nad lomem prochází zelená turistická značka, z níž je lom viditelný (asi 500 m od místa, kde ze značky odbočuje cykolstezka). Nedaleko leží další menší lom. Další opuštěné menší lomy jsou pod Lokovem nedaleko Bzové a nedaleko Nivnice v lokalitě Hrádek.
Lomy na čedič
Čedič se v Bílých Karpatech vyskytuje řidčeji, čedičový lom pracoval do roku 1982 nad Starým Hrozenkovem. Kámen se dopravoval po úzkokolejné dráze do drtičky a odtud visutou lanovkou do obce. Lom je velice dlouhý, jeho délka je asi 200 m a jeho jižní stranu tvoří asi 5 m vysoká stěna. Na ní můžeme pozorovat sloupcovou odlučnost čediče . Pokud ale očekáváme šestiboké hranoly, budeme zklamání, čedič vytváří sloupce se základnou nejčastěji nepravidelného čtyřůhelníku. Severní nižší stěna je již sesutá a vytváří asi 3 m vysoký terénní stupeň. Lom zanechá velmi pěkný dojem, jeho dno je zatravněné, bez náletových dřevin, na konci vznikl mokřad. U ústí lomu je zastavení naučné stezky Okolo Hrozenka věnované vulkanismu v Bílých Karpatech.
Lomy na pískovec
Rozdělení na lomy podle druhu těžených hornin není zcela správné, protože v jednom lomu se kromě hornin sopečného původu mohou těžit i původní usazené horniny. Na dotyku magmatu s flyšem došlo totiž k metamorfóze a zpevnění měkkých pískovců. Taková situace je například v dosud činném lomu Bučník. Nejznámější pískovcový lom je na hřebenu Bílých Karpat těsně vedle silnice do Starého Hrozenkova u motorestu Rasová. Pískovcové stěny vysoké asi 5 m ohraničují rozsáhlý kruhový amfiteátr zatopený vodou a zarostlý vlhkomilným porostem a nálety z okolních lesů. Místo se stalo domovem vzácných rostlin a obojživelníků, kteří však byli vesměs vyhubeni vysazenými rybami. To bylo důvodem vyhlášení této lokality jako přírodní památky. K uchování biotopu v jeho současné podobě je třeba eliminovat nálety a nežádoucí obyvatele tůní. Místo také trpí velkou návštěvností. Při stavbě tunelu pod Polanou na trati z Veselí do Nového Mesta vznikla velká potřeba stavebního kamene. Jeho nedostatek dokonce zpožďoval jeho vyzdívku. Nakonec byla nalezena 2 místa výskytu pevnějších pískovů. Lom u moravského ústí je v lese těsně po vrcholem silnice do osady Polana. Dovede nás sem lesní cesta od solární elektrárny. Tvoří jej asi 100 m dlouhá terasa zakončená dvěma již zasutými lomy. Na svazích se nachází kamenná suť. Větší z lomů tvaru půlkruhu o průměru asi 80 m dnes slouží jako místo pro skautské tábory. Lom na slovenské straně je v lesíku asi 500 metrů nad slovenským portálem tunelu. Pískovce vystupují jen v malé skalní stěně, svahy jsou sesuté a porostlé křovinami. Dle zjištěných stop místo slouží částečně jako skládka drobného odpadu, střelnice, motorkářská dráha nebo místo pro pořádání pikniků. Pískovec se dopravoval po svážnicích k ústím tunelů a používal se k vyzdívce tunelových rour nebo se drtil na štěrk. Po ukončení stavby trati byly lomy opuštěny.
Lomy na jíl
Javornický hliník, ložisko jílu u Javorníka, využila cihelna postavená v jeho sousedství. Těžbou vznikl v protějším svahu kráter o průměru asi 100 m. Po ukončení těžby v 80. letetch byl lom ponechán samovolnému vývoji. Měkké nestabilní stěny jsou tvarovány a zbrázděny erozními rýhami, na dně vznikl mokřad a místo pomalu zarůstá dřevinami. Za 20 let tu vznikl biotop s výskytem obojživelníků a vlhkomilných rostlin. Zároveň začal část uvolněného místa využívat člověk jako skládku. Souboj člověka a přírody bylo vyřešeno vyhlášením místa přírodní památkou a zákazem skladování odpadu. Dnes tu můžeme vidět, jak příroda pozvolna pohlcuje dosud nevyvezené odpady.
Lomy na vápenec
Těžba vápence sahá již do 19. století, kdy byl na katastrech Vápenek a Vápenic u Hrozenkova těžen pro potřeby skláren nebo železářských hutí. Průmyslově se začal těžit ve 20. století. Z mnoha lomů na Slovensku uveďme jen několik málo, keré jsou zasazené do turisticky zajímavých míst . Atraktvní prostředí vzniklo v lomu otevřeném ve východním srázu vrchu Krasín u Dolné Sůče. Nad zatravněnou plošinou se tyčí stěna z bloků místy načervenalého vápence do výšky několika desítek metrů. Veliký lom je u obce Krivoklát, který byl založen v bradle Babiná. Na jeho dně jsou ještě dochované zbytky betonových staveb. Z jeho okrajů a planiny nad ním je výhled na Chmelovou a Strážovské vrchy. Ve stěně lomu u Turé Lúky jsou pěkně viditelné vrásy
Lomy na mangan
Manganová ruda pyroluzit se těžila jak hlubinně, tak povrchově. Zbytky po těžbě jsou nad obcí Mikušovce. Jeden menší lom s terasou vzniklou z vytěženého materiálu je přímo nad posledními domy. Další menší lomy jsou v bradle pod vrcholem Velké Hradiště. Kromě vrcholu, z něhož je krásný výhled na Chmelovou a Vršatec, je bradlo hustě porostlé křovinami a lomy jsou těžko přístupné. Pro zdejší vápenec je typická načervenalá barva způsobená přítomností manganu. Těžba probíhala počátkem 20.století, pro nerentabilitu byla ukončena brzy po 1. sv. válce ukončena.
Jiné lomy
Příležitostný lůmek na kamenivo se nachází na vrcholku Střečkova kopce nad Blatnicí. Místo je cenné z geologického hlediska. Ve skalním výchozu je vidět vrstva vapnitých jílovců a slínovců, nad nimi vrstva žlutavého slínu a nad ním písčité vápence a nejvýše modrošedé vápence. Lom je asi 4 m hluboký, zatravněný, po obvodu jsou vysázené stromu. Z místa je rozhled na jižní část Bílých Karpat. Místo je přírodní památkou, stojí tu informační tabule věnovaná geologickém vývoji oblasti.