Řeka Velička

První zmínka o Veličce je v listině uherského krále Ondřeje z počátku 13. století. Tehdy po dobu asi 100 let po ní probíhala hranice mezi Moravou a Uhrami. Ve středověku byla uváděna jako Veliká, což zní poněkud nepatřičně při pohledu na její v létě často vyschlé koryto. Pramení pod vrcholem Velké Javořiny ve výšce 900 mnm. Hlavními zdrojnicemi jsou potoky Jamný (jeho pramen se pokládá za pramen Veličky), Hrubý, Kazivec, později se připojí Kuželovský, Trávníkový a Kozojídka.  

Zprávy se zmiňují o močálech při ústí do Malé Moravy (rameno Moravy) a na starých mapách vidíme meandrující tok. Napájel 2 rybníky a bylo na něm 22 mlýnů. Délka byla 52 km. Nynější délka je 40 km, což ji řadí na 89. místo v pořadí českých řek. Této délky bylo dosaženo regulací do tvaru vydlážděného napřímeného kanálu lichoběžníkového profilu s řadou splavů. Původní charakter řeky je zachován pouze v krátkém úseku mezi Lipovem a Loukou. Součástí regulace bylo také prodloužení toku do Moravy a provedení křížení s Baťovým kanálem, který prochází původní Malou Moravou. Průměrný průtok při křížení s Baťovým kanálem ve Strážnici je 0,9m3/s, ve Velké 0,5m3/s. Průtok je nestabilní, což souvisí s nestabilními zdroji spodní vody v Bílých Karpatech. Základní tok představuje jen asi 30% celkového průtoku, 70%je voda z povrchového odtoku. Z celkového množství asi 700 mm srážek za rok, které spadnou na horním povodí (od Velké proti toku, asi 65 km2), jich řekou odteče asi 250 mm (15,5mil m3). V současnosti protéká sotva 2/3 tohoto stavu.

Průměrné denní průtoky

 

Image

Od roku 1956 na Veličce napočítáme 10 povodní s průtokem větším, než je dvouletá voda. Jedná se především o letní povodně. Impulsem jsou intenzivní srážky v úhrnu okolo 100 mm během 1-2 dnů na ne zcela vysušenou půdu. Při událostech ze září 2018 a srpna 2015 byla ale půda tak suchá, že i takovéto srážky vstřebala. Jarní povodně ze sněhu jsou méně časté. Mimo březen, červen a červenec je pravděpodobnost povodní minimální, v současnosti téměř nulová. Jarní a podzimní srážky na vyvolání povodně nestačí, v létě vegetace srážky spotřebuje a nedovolí půdě dostatečně navlhnout. 

Image

 

Neregulované nebo regulací málo postižené úseky

ImageImageImageImage

Regulovaný tok

ImageImage

Revitalizace mezi Loukou a Velkou

Roku 2009 provedlo Povodí Moravy mezi Loukou a Velkou revitalizaci řeky. V rámci projektu byly stávající morfologické prvky doplněny skupinami osamělých balvanů, kamennými výhony a neúplnými řadami balvanů. Na vhodných místech byla korytotvorná činnost podpořena také zmenšením sklonu svahů nebo rozšířením koryta. Stupně byly přeměněny na přírodě blízké balvanité rampy umožňující migraci ryb a dalších organismů vázaných na vodní prostředí. Vhodné zachované pozemky v údolní nivě byly využity k vytvoření dvou poříčních tůní s rozdílným vodním režimem.

Výstavba

místo splavů umělé peřeje s přechody pro vodní živočichy

ImageImage

umělé překážky nutí řeku meandrovat

ImageImage

nádrže imitující slepá ramena v různém stádiu vývoje

ImageImage

22.5.2019. Konečně povodeň!

Za touto povodní stojí mimořádně příznivé podmínky. Celý květen padaly mírné několikahodinové srážky, takže vrchní vrstva se dostatečně nasytila a chladné počasí omezilo výpar. Pak stačil asi 50mm déšť k dosažení 3.SPA. Za následnou povodní ze začátku června stál asi půlhodinový přívalový déšť na Javořině o úhrnu 20 - 30 mm

Image

Splavy při mírně zvýšeném průtoku 0,5 m2/s, při zvýšeném průtoku 2 m3/s z 2.2.2019 a při 3. SPA 50 m3/s

ImageImage

ImageImage