Dolování rud v Bílých Karpatech

Těžba železných rud

Železná ruda se v západních Karpatech vyskytuje ve formě jílem znečištěného sideritu (uhličitanu železnatého) – pelosideritu. Pelosiderit je chudá železná ruda sedimentárního původu s obsahem železa okolo 20%, nevhodná pro výrobu oceli, využitelná pro výrobu litiny. Vyskytuje se jako žíly nebo čočky v jílovcích nebo na povrchu v bochníkovitých útvarech (sférosiderity). Jeho výskyt a zpracování v Bílých Karpatech bylo známo zřejmě odpradávna, jak naznačují názvy obcí Rudice nebo Rudimov.  Průmyslově zpracovávat se začal v polovině 19. století, kdy světlovské panství získal podnikatel hrabě Jindřich Larisch-Mönich, který měl zkušenosti v podnikání v oblasti těžby a zpracování uhlí. Mimo jiné podniky vlastnil na karvinsku i několik dolů a koksovací pec, navíc železná ruda se na ostravsku těžila a zpracovávala již několik desetiletí.  Záhy po získání panství zahájil průzkum ložisek a okolo roku 1840 postavil v Bojkovicích pod světlovským zámkem (naproti dnešnímu nádraží) železnou huť pojmenovanou po jeho manželce Jindřiščina huť (Henriettehütte). V huti se používaly místní suroviny. Spalovalo se dřevěné uhlí ze dřeva z místních bukových lesů, jako struskotvorné činidlo se používal vápenec z okolí Starého Hrozenkova, proud vody z Olšavy poháněl dmychadlo. Ruda se dobývala v okolí Bojkovic, Rudic, Rudimova a Slavičína. Dovážela se i z okolí Hluku a Mařatic, kde se sbírala povrchově, nebo z dolů u Strážovic. Vyráběly se výrobky denní potřeby. Hrnce, závaží, rošty, ploty, kola vagónů, brzdy, množství výrobků se spotřebovalo při přestavbě světlovského zámku.  Výrobky se dovážely povozy k železnici do Starého Města.

Ruda se povětšinou dobývala povrchově. Tzn., že pokud se narazilo na ložisko, vykopala se jáma a ta se podle jeho tvaru prohlubovala a zvětšovala, nebo se kopalo ve směru žíly. Po vytěžení se pokračovalo na dalším ložisku. Pokud se surovina nacházela níže, těžilo se z šachet a materiál se vytahoval na povrch v koších nebo vědrech. Tento způsob těžby poznamenal krajinu a proto i dnes můžeme v přírodě narazit na viditelné pozůstatky těžby. V Bojkovicích je to na okraji obce ve svahu nad kostelem. Jsou zde haldy vysoké i několik metrů. Místo bylo novodobě využito jako motokrosová dráha a některé pahorky byly uměle navršeny, takže dnes již těžko poznáme, které haldy jsou původní. Kromě spodní části je plocha porostlá těžko prostupným porostem. V Rudicích na zbytky těžby narazíme ve svahu na pravém břehu Rudického potoka a ve žlebech na jeho pravé straně. Na mapě je místo označeno jako Rudné. Dostaneme se sem nejsnáze od parkoviště vedle autobusové zastávky naproti průmyslového areálu. Sejdeme žlebem k potoku a pokračujeme nad ním proti jeho toku, kde v zalesněné stráni narazíme na zbytky dolování. Celý svah až k okraji lesa nese stopy po činnosti související s povrchovou těžbou. Jsou zde vyvýšeniny, prohlubně, mělké příkopy dlouhé i několik desítek metrů lemované haldami vytěženého materiálu, zavalené šachty naplněné vodou. Nejvýraznější pozůstatky jsou na okraji Slavičína ve strmém svahu nad potokem Říkou naproti mlýnu. Je zde několik brázd hlubokých až deset metrů táhnoucích se od potoka vzhůru svahem v délce několika desítek metrů. Pokud nás odradí tabule u mlýna se zákazem vstupu na soukromý pozemek, musíme se sem dostat oklikou zprava cestou mezi domy a později polní cestou. Méně výrazné zbytky po těžbě jsou v okolí Rudimova u silnice na Slavičín.

Očekávání majitele bylo větší, než jaká se ukázala skutečnost. Bezproblémovou položkou bylo zřejmě jen dřevěné uhlí a levná pracovní síla. Provoz byl od počátku ztrátový, často se vyskytovaly poruchy a nepracovalo se na plnou kapacitu. Z důvodu prodělečnosti byla nejdříve uzavřena slévárna a nakonec celá huť. V roce 1853 již nepracovala, protože v tomto roce byla část zařízení rozprodána a v roce 1888 byla huť zbořena. Dnes na místě huti, která pracovala jen asi 10 let, stojí památník s křížem zde vyrobeným a informační tabule. Její výrobky jsou dodnes k vidění na světlovském zámku.

Těžba manganových rud

Manganové rudy pyroluzit (60% manganu) a psilomelan (40% - 60% manganu) se v Bílých Karpatech těžily v okolí obcí Lednické Rovné a Mikušovce. Těžba probíhala v době první světové války, ložiska byla brzy vyčerpána a těžba byla pro nerentabilitu záhy ukončena. Těžilo se hlubinně ve štolách i v povrchových lomech. Ve svahu těsně nad pravým břehem potoka na dolním konci obce Mikušovce je z dálky viditelný opuštěný lom. Před ním je terasa z vytěženého materiálu.  Ve stěnách můžeme vidět bloky vápence a načervenalé horniny. Mangan se těžil také v nynější přírodní rezervaci Skalice a pod vrcholem Velké Hradiště. Ve skalním bradle je několik menších lomů. Areál je kromě vrcholové plošiny zarostlý pichlavým porostem. U Lednického Rovného se těžilo ve štolách po obou stranách Lednického potoka. Ve svahu bradla Sedláčka a Zadné hory jsou dosud vidět zbytka po těžbě - haldy a výkopy.