Památky historické, technické, přírodní

Hradiště

Na dominantním kuželovitém vrcholu Hradisko (636mnm) se nachází rozlehlé hradiště uvedené do literatury již na konci 19. století. Na nejvíce ohroženém severním obvodu je obklopeno příkopem a valem, jehož převýšení nade dnem příkopu činí až 6 m, val i příkop je široký asi 5 m, na severní straně je linie valu dlouhá asi 600m, na západní asi 300m. Na jižním obvodu příkop i val chybí, snad tu ani nebyl, protože svahy zde strmě klesají do 300 m hlubokého údolí a vytváří tak přirozenou ochranu. Nálezy při průzkumu v 60. letech minulého století patří do do pozdní doby bronzové. Plochou 32 ha patří k našim větším hradištím. Je zarostlé lesem, vede k němu modrá TZ z Javorníka nebo Nové Lhoty. hradiště BoršiceDalší hradiště je na vrcholu Lipinka (505mnm) nad Boršicemi. Rozkládá se na vrcholu a jeho severním úbočí. Oválný půdorys o délkách os 150 a 250 m je obklopen příkopem a valem, který je nejvíce patrný na kratší severní a jižní straně,  převýšení mezi vrcholem a dnem je na severní straně asi 3m. Na delších stranách je val nižší. Na severní straně je ve valu zřetelná mezera, snad vstup. Nálezy z 60. let minulého století pocházejí z doby halštatské. Ke hradišti se dostaneme lesními cestami z Boršic nebo ze Sůchova. Hradiště SlavkovPřímo naproti přes údolí Boršického potoka na krátkém ostrohu vybíhajícím z vrcholu Kolo leží další hradiště. Kromě východní strany je chráněno strmými svahy spadajícím do údolí. Hradiště má téměř kruhový půdorys o poloměru asi 50 m (odtud jméno kopce) po celé délce obklopený příkopem a valem, nejvyšším na západní a východní straně. Převýšení je asi 2 - 3m, šířka příkopu a valu je 3 - 5 m. Areál je taktéž pokryt bukovým lesem. Nálezy se datují do pozdní doby kamenné a doby laténské. Zřejmě nejlépe prozkoumaným hradištěm je hradiště ležící na vrcholu Šumárník (398mnm) nad Kněždubem. Je známo již od poloviny 18. století, nálezy pochází z doby brozové. Má oválný tvar o osách 200 a 150 m opevněný souvislým příkopem a valem. Na severní straně je opevnění zdvojeno. V areálu se nacházejí dřevěné sochy a pomalu chátrající věž s částí palisády. Na hradiště vede žlutá TZ z údolní nádrže Lučina. V literatuře jsou uváděna jako hradiště Javorník, Boršice,  Slavkov a Kněždub.

Hrady, tvrze, šance

Jednou z mála zachovaných památek v regionu z období středověku je hrad Kanšperk u Suchova. Na hrad se nejlépe dostaneme od fotbalového hřiště FC Suchov. Hrad nebudeme hledat na kopci, ale poněkud překvapivě v údolí začínajícím přímo před námi, kde asi po 300 m vidíme vyvýšeninu se skupinou vyšších stromů. Zde se nachází areál hradu. K hradu buď sejdeme nebo se k kansperk_rekněmu dostaneme po polní kansperk_plancestě od posledních domů obce.
Na místě hradu jsou vidět hrázky a prohlubně, což je jediné, co z hradu zbylo. Tyto skrovné terénní zbytky vymezují hradní areál o rozměrech asi 30 x 15 m. Zkušený návštěvník může rekonstruovat přibližně obdélník, na jehož obou koncích byly rovnoběžné budovy spojené hradební zdí. Hrad typologicky patří do skupiny hradů s dvoupalácovou dispozicí, která se vyvinula ve 14. století a postrádá věž. Jako zdroj vody sloužil pramen pod hradem.
Hrad založila v polovině 14. století moravská větev pánů z Brandýsa. Odtud pocházela a snad se zde i narodila nejvýznamnější postava rodu, Jan Jiskra z Brandýsa. Jako válečný podnikatel strávil většinu života ve službách Habsburků a Matyáše Korvína. Při hájení jejich zájmů se účastnil bojů především na Slovensku. Hrad byl zničen za válek mezi Jiřím z Poděbrad a Matyášem Korvínem a roku 1465 se připomíná již jako pustý.
vojsice_planNávštěvu hradu lze doporučit jen velkým zájemcům o hradní architekturu, popř. lokálním patriotům a případný výlet je třeba spojit s návštěvou atrakce vyššího řádu.

V údolí potoka Radějovka se nachází pahorek zvaný Žižkův stůl. Je to pozůstatek zaniklé vsi Vojšice. Bývá interpretován jako pozůstatek tvrze nebo vodního mlýna, vzhedem k mohutnosti vodního toku je pravděpodobnější sídlo drobné šlechty. Ves zanikla pravděpodbně v 15. století. Na místo se nejlépe dostaneme z Malé Vrbky po žluté TZ na Výzkum, odtud po loukách do údolí.

Nad osadou Šance na výběžku z vrcholu Machová se nachází zbytky zemního opevnění. Je tvořeno čtvercem o straně asi 30x30m obehnaného příkopem a valem. Jedná se o pozůstatek tzv. šancí, opevnění stavěných v karpatských průsmycích v 17. a 18. století jako ochrana proti nájezdníkům pronikajícím na Moravu z Uher. Přístup je z nejvyššího místa cesty odbočující ze silnice na Myjavu před vrboveckým nádražím. Další části opevnění, které původně přehrazovalo celé Vrbovecké sedlo v jeho nejužším místě, se nedochovaly. Podobný, avšak menší objekt (15x15m) se nachází nad Novou Lhotou těsně vedle červené TZ nedaleko hory Čupec v místě, kde se TZ odděluje od státní hranice. Obě opevnění jsou zakreslena na mapách I. vojenského mapování z poloviny 18. století (více v samostaném článku).
Pro návštěvu všech těchto památek je vhodné zvolit jaro nebo podzim, kdy skrovné pozůstatky nejsou zarostlé vegetací.

Církevní památky

Velká kostelV zemědělském kraji bývají církevní stavby většinou jedinými středověkými hmotnými památkami. Mimořádné postavení mají kostely, které odedávna sloužily ke shromažďování a setkávání obyvatel při bohoslužbách, pohřbech a v časech válečných i jako útočiště. Zvláště v nábožensky založeném kraji se těší úctě, je o ně příkladně pečováno a reprezentují obec a vypovídají o ní.
Kostel ve Velké nad Veličkou pochází z konce 17. století, kdy nahradil původní stavbu, která vzala za své při nájezdu Tatarů v roce 1663. Z původní stavby zůstal jen závěr zaklenutý gotickou křížovou klenbou. Snad koncem 15.století byl také opevněn hradbou s 16 klíčovými střílnami zpevněnou opěrnými pilíři a tak v neklidných dobách konce 17. a počátku 18. století sloužil obyvatelúm jako útočiště. Hodnotnou stavbou je evangelický kostel v Javorníku. Je to jednoduchá klasicistní budova postavená koncem 18.století. kuzelovkrizPo požáru v 19. století jižHrubá Vrbka zvonice nebyla obnovena původní klenba a nahradil ji současný dřevěný omítnutý strop.
Koncem 18. století byly také postaveny kostely v Kuželově s plastikou lichtenštejnského znaku nad vstupem, v Hrubé Vrbce a v Nové Lhotě. Zatímco první dva byly upraveny koncem 19. století, kostel v Nové Lhotě si uchoval svou prostou původní podobu. Zde se také dochoval malovaný tzv. Raškův kancionál z poloviny 17. století. Kancionály sloužily potřebám tzv. literáckých kúrů, zpěvákům provozujícím církevní zpěv. Kostel v Lipově byl postaven koncem 19. století v novorománském slohu náhradou za původní gotický. Interiér je zajímavý dřevěnými ochozy a dřevěným stropem. Kostel v Louce je ukázkou církevní architektury konce 20. století. Kuriozitou je pravoslavný klášter sv. Gorazda v Hrubé Vrbce. Pravoslavné kláštery připomíná jen dřevěná báň nad vchodem, jinak se nijak neliší od okolní vesnické zástavby. Poskytuje útočiště několika mnichům.
V Javorníku, Nové Lhotě a Hrubé Vrbce se dochovaly zvonice z 18. století. Jde o jednoduché samostatně stojící patrové věže s jehlancovou střechu. Zvonice v Louce je stavba svými rozměry skromnější, zdobená lidovými ornamenty. Z drobnějších staveb můžeme zmínit kapličku na kraji Velké pod skupinou vzrostlých lip. V přírodě nacházíme kříže, boží muka, svaté obrázky, v obcích plastiky světců, z nichž vyniká sv. Florian naproti kostelu ve Velké.

Lichtenštejnské kameny a památníky

tri_kamenyVzhledem ke geologickému složení, které je tvořeno měkkými horninami snadno podléhajícími erozi, najdeme v přírodě jen kameny umělého původu zasazené do krajiny člověkem. Na sedle mezi vrchy Stráň a Kobyla se nachází místo U tří kamenů. Byly vztyčeny pravděpodobně na přelomu 18. a 19. století na místě, kde se stýkají hranice Uher, Strážnického a Ostrožského panství. Dva trojboké kameny jsou původní, třetí čtyřboký je replika za kámen odcizený v 90. letech minulého století. Dostaneme se sem po žluté TZ od mlýnu v Kuželově. Místo má vztah ke zbojnické tradici. V roce 1710 zde byl vojáky dopaden zbojnický oddíl vedený vojenským zběhem původem z blízkého Kuželova Martinem Polčákem. Ten byl v potyčce zraněn a zajat, dopraven do Strážnice a tady popraven. Lidová tradice z tohoto podle tehdejších i současných měřítek zločince učinila kladnou postavu.

lichkam_kuzelovCiskam_kuzelovNedaleko odtud, jižně od Kuželova vedle cesty na okraji lesa na mapách pojmenovaného Houšť, se nachází jeden z tzv. jubilejních Lichtenštejnských kamenů. Tyto památníky ve tvaru kamenných desek opatřených českými, latinskými nebo německými nápisy, byly vztyčeny k výročí 40-letého panování knížete Jana II. z Lichtenštejna v roce 1898 na vybraných místech jeho revírů. Naproti na druhé straně cesty stojí tzv. císařský kámen na počest 50-letého výročí panování císaře Františka Josefa. Další, silně zvětralý z roku 1908 je u kostela v Kuželově (tento kámen ovšem nebyl pořízen Lichtenštejny, ale občany obce u příležitosti výročí knížete, císaře i papeže). V blízkém okolí jsou ještě podobné kameny blízko Květné (vedle TZ na Javořinu),Hraničník Kuželov Hluku (nedaleko Hlucké búdy) patřící k sérii z roku 1898 (celkem je jich v republice evidováno asi 130)  a Vápenek (z roku 1928, pravděpodobně jediný z této série). V linii od Tří kamenů k větrnému mlýnu stojí v lese v asi 30-metrových rozestupech  hraniční kameny z roku 1810, další řada je v lese pod vrcholem Bojiště.
Mimo zbojnické tradice je především na slovenské straně živá i tradice partyzánská. V roce 1944 byl na Slovensku vysazen sovětský plukovník I.D. Dibrov, aby organizoval partyzánské hnutí na Trenčínsku. Po útoku na německou posádku ve Staré Turé byl při následném pokusu o přechod hranice při přestřelce zastřelen. Na místě na hlavním hřebeni byl vybudován mohutný kamenný pomník.

Technické památky

Nejrozšířenějšími technickými památkami jsou mlýny. Nejznámějším je větrný mlýn v Kuželově. Stojí na holém hřebeni nad obcí a využívá převažujícího severojižního větrného proudění. Jedná se o holadský typ tvaru komolého kužele s otočnou střechou a čtyřmi lopatkami. Vznikl v polovině 19. století a sloužil asi 100 let. Po rekonstrukci je plně funkční. Spolu s vedlejším stavením je majetkem Technického muzea v Brně a je v něm umístěna národopisná expozice věnovaná bydlení na Horňácku.
ImageNa říčce Veličce od jejího pramene po Lipov bylo postaveno okolo 20 vodních mlýnů. Ve 20. století již nestačily mlynářské velkovýrobě a přes snahy o jejich modernizaci nebo jiné využití (pohon turbínami, přeměna na válcové mlýny, na pily, malé elektrárny) ukončily svoji činnost. Připomínají je zbytky budov, náhonů a jména samot nebo osad  v Petrušské dolině (Suchovské, Petruchovy, Fojtíkovy,...).
Ve Velké byl koncem 16. století postaven vedle zemědělského dvora (majír z populární lidové písně) vodní mlýn. Zřejmě to byla poměrně výstavná budova, soudě podle druhotně použitých architektonických prvků. Jeho pohon byl časem změněn z vodních kol na turbíny a vznikla vedle něj i malá vodní elektrárna. Nevyrovnal se se socialistickým hospodařením a následnými majetkovými změnami. Jeho nepříliš malebné zříceniny tvoří kulisu bezprostřednímu okolí Horňáckého stadionu, středobodu Horňáckých slavností. Lepší osud stihl další mlýn na témže náhonu, který se nachází v areálu Horňáckého šenku. Příležitostně slouží k výstavám.
ImageDo dnešních dob se zachovalo velké množství stodol. Na 70 se jich nachází v Hrubé Vrbce. Uzavírají jednotlivé pozemky - humna a vytvářejí souvislou řadu po obou stranách obce. Jsou postavené z kamení nebo nepálených cihel. Nepálené cihly neodolávají vodě a mnohé jsou již ve špatném stavu. K  záchraně některých z nich se přistoupilo originálním způsobem - byly nově omítnuty hliněnou omítkou. V Hrubé Vrbce na návsi jsou dochovány kamenné komory z 18. - 19. století. Na konci Javorníka se zachovalo několik dřevěných seníků..

Lidová architektura

lavelkaIzolovanost zdejšího kraje se odrazila nejen v uchování přírody, ale i původní zástavby. Základním typem obytného stavení je trojprostorový dům. Uprostřed je síň, z níž se vyvinula kuchyně se sporákem a chlebovou pecí, z jedné strany obytná jizba vytápěná kachlovými kamny, z druhé komora sloužící hospodářským účelům. Stavebním materiálem byl kámen pro mělké základy a podezdívku a nepálené cihly ze směsi jílu a plev, z nichž byly postaveny masivní stěny. Asymetrická valbová nebo sedlová střecha kryla i jednu z delších stran - násep. Tento dům se senem pod střechou byl velice dobře tepelně izolován a výborně pracoval s vlhkostí. Základní schéma horňácké vesnice bylo ulicové s řadovou zástavbou kolmou k ose návsi. Do ulice směřovala většinou kratší strana se zastřešeným vjezdem - návratím. Návratí vznikla až v době, kdy došky byly nahrazeny pálenou krytinou zabraňující šiření požáru. Delší strana domu s navazujícími hospodářskými budovami a chlévy tvořila jednu stranu úzkého dvorku. hv1Parcela byla obvykle na konci uzavřena stodolou. Alespoň v půdoryse se toto schéma zachovalo nejlépe v Hrubé Vrbce. Původní charakter vesnic byl narušen více či méně zdařilými rekonstrukcemi původních domů a socialistickou i kapitalistickou výstavbou, která obohatila typologii jihomoravského vesnického obytného domu o další prvky.
Dochované památky lidové architektury představují některé domy ve Velké a jiných obcích, čtvrť Kopánky v Javorníku a zástavba ve Vápenkách. Dále stodoly a návesní komory v Hrubé Vrbce a dřevěné seníky v katastru Javorníka.

Jediný vodopád v Bílých Karpatech

ImageTo, co v Bílých Karpatech nalezneme jen zřídka, jsou skalní útvary, soutěsky, nebo vodopády. Důvodem je nevhodné geologické složení tvořené měkkýmy horninami, které vznik těchto forem neživé přírody nepodporuje. Proto je jistou vzácností vodopád na Havraním potoce v NPR Jazevčí. Tvrdší pískovcová vrstva tu vytvořila čtvrtkruhový skalní amfiteátr zakončený pěknou vrásou. Z jeho horního okraje přepadává voda asi z dvoumetrové výšky do tůně pod ním. Vodopád leží v lese asi 800 m nad ústím Havraního potoka do Veličky. Jméno Havraní potok na mapách nenajdeme, jen označení Havraní pole po jeho pravé straně. Nejsnadnější přístup je od lyžařského střediska Kicbíl (most přes Veličku v místě, kde silnice do Vápenek vstoupí do lesa). Můžeme jít přímo úzkým kamenitým a klikatícím se korytem potoka, nebo po loukách na svazích Hradiska na jeho levé straně. Nejedná se o jedinou přírodní památku tohoto typu. Na konci Javorníka je tok Veličky přehrazen mohutnou šikmo ukloněnou pískovcovou lavicí, v níž si řeka prorazila několik průchodů a vznikl tak divoce rozeklaný skalní práh. Skalnaté koryto pak pokračuje ještě asi 100 m. Pod pramenem Veličky na úbočí Javořiny vznikla vodní kaskáda, která překonává na délce asi 100 m převýšení 80 m. Návštěva těchto přírodních výtvorů nás zřejmě zklame, pokud ji nepodnikneme v době, kdy potoky protéká značné množství vody a vznikne tak dostatečně silný dojem padající vody. To je jen ve vzácných okamžicích při tání sněhu nebo při velkých deštích.

Sirný pramen u Javorníka

Vznik minerálních pramenů má souvislost se sopečnou činností, ke které na vnějším okraji Karpat docházelo v neogénu. Sirné vody jsou nadto vázány na výskyt látek organického původum jako metan nebo ropné látky.
Pramen nalezneme na severním svahu Hradiska asi 300 m jihovýchodně nad osadou Petruchovy mlýny. Místo poznáme podle ostrůvku rákosí. Voda je jímána do asi půl metru vysoké rezavé železné trubky. Z ní vytéká jen při dostatečném stavu spodní vody. Slabě vyvěrá u paty trubky a vytváří mokřad. Na kamenech vidíme světle šedý povlak sirných bakterií. Podobně jako vydatnost, i koncentrace je proměnlivá. Vznik sirovodíku totiž silně závisí na změnách prostředí. Charakteristický sirný zápach proto cítíme jen zřídka. Autor článku může doložit zcela prokazatelný vliv na procesy probíhající v zažívacím ústrojí. Voda z pramene patří k hydrochemickému typu HCO3 – Ca – Mg. Tzn., že v minerální složce převažují hydrogenuhličitany, vápník a hořčík. V 70. letech minulého století obsahovala 3,6 mg sirovodíku v litru vody a mineralizace byla 640 mg/litr. Je to tedy středně mineralizované voda. ImagePitná voda má hodnoty 200 -500 mg/l, mořská voda asi 3500 mg/l. 
Javornický pramen je chudším příbuzným co do různorodosti velmi bohaté rodiny luhačovických pramenů. Zájemci o poznání celé škály bělokarpatských minerálek nemusí jezdit až do Luhačovic. Vydatnější sirný pramen je v lese nad Korytnou a vývěry vesměs slané vody jsou v Suché Lozi, Nezdenicích a Záhorovicích. Tyto prameny jsou jímány poněkud kultivovaněji a v altáncích nad nimi je možno nabrat libovolné množství do přinesených nádob. Pobyt Leoše Janáčky zpopularizoval pramen na svahu Nové Hory nad Březovou.

text a foto T. Janoška