Soutěsky a vodopády v Bílých Karpatech

Přírodní útvary vzniklé činností vody nejsou pro Bílé Karpaty typické. Atraktivnější útvary vznikly v bradlovém pásmu na slovenské straně tvořeném tvrdými vápenci. Potok v Krivoklátské dolině vyhloubil úzkou roklinu. Krivoklátská tiesňava je na samém kraji stejnojmenné obce. Je dlouhá asi 80 m, široká 10 m a je lemovaná několik desítek metrů vysokými skalními stěnami. Monumentálně působí zejména její pravá strana tvořená šikmo ukloněnou vápencovou stěnou, z jejíhož okraje můžeme nahlédnout do soutěsky shora. Pohled z vesnice bohužel ruší sloupy a dráty elektrického vedení. Jejím dnem prochází silnice dále do doliny. Na jednom z bočních přítoků v sousedním údolí Bolešovského potoka je přírodní památka Dračia studňa. Na potoce rozlévajícím se na půdním sesuvu do šíře a bočních ramen vznikla soustava kaskád tvořená pěnovcem. Pěnovec je nezpevněný pórovitý travertin. Vzniká vysrážením rozpuštěného vápence z tekoucí vody za velice specifických podmínek, jako je teplota, kyselost nebo rychlost proudění vody. Při jeho vzniku hrají důležitou roli rostliny a mikroorganismy, které odebírají z vody kysličník uhličitý a vyvolají tím jeho srážení.

Haluzická tiesňava  je tiesňavou jen podle jména, výstižnější je název Haluzický výmol. Haluzický potok vytvořil zpětnou erozí v měkkých břidlicích a dolomitech strž dnes dlouhou asi 1 km, širokou 200 m a hlubokou 50 m. Stěny netvoří kolmé skalní převisy, ale strmé svahy. Soutěska je stále živá. Jelikož jí v minulosti padlo za oběť několik stavení ve vesnici a také část zdiva románského kostelíka stojícího nad ní, byl počátkem minulého století učiněn pokus o její zvládnutí. Na dně bylo postaveno několik kamenných hrází zadržujících vodu a spláchnutou zeminu, svahy byly osázeny stromy. Dnes je soutěska zalesněná, množství popínavých rostlin jako plaménky nebo břečťan vyvolávají na jaře a v létě dojem tropické džungle. Ještě před několika lety vedla dnem jenom neznačená stezka, dnes je zde naučný lesnický chodník s informačními tabulemi.

Vzhledem ke geologické stavbě nejsou v Bílých Karpatech vhodné podmínky pro vznik vodopádů. Přesto jeden menší vodopád vznikl v přírodní rezervaci Jazevčí na Havraním potoku u Nové Lhoty. Odolnější pískovcová vrstva zde vytváří čtvrtkruhový amfiteátr zakončený pěkně viditelnou vrásou, přes jehož hranu přepadává voda z asi dvoumetrové výšky do tůně pod ní. Vodní kaskáda vznikla na horním toku Veličky pod vrcholem Javořiny těsně pod jejím pramenem. Velička tu překonává množstvím malých skalních stupňů na délce 100 m převýšení asi 80 m.  Efekt vodopádu v obou případech však vzniká jen za mimořádných podmínek při tání sněhu počátkem jara, v létě je průtok minimální. Na konci Javorníka Velička obnažila šikmo ukloněný asi metr vysoký skalní práh, přes nejž přepadává několika peřejemi.